Problematika uvádění elektrotechnických výrobků na trh není vždy snadnou záležitostí a v případě výrobku tak zdánlivě jednoduchého, jakým je obyčejná domovní zásuvka, to platí dvojnásob.

Jedná se o klasický elektrotechnický výrobek, který je relativně jednoduchý a využívá běžné technologie, takže se ničím nevymyká jiným obdobným výrobkům. Jedna významná odchylka zde však je. Při posouzení shody se zde nepostupuje jako u drtivé většiny elektrotechnických výrobků podle nařízení vlády 17/2003 Sb., které stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, nýbrž podle nařízení vlády 163/2002 Sb. pro vybrané stavební výrobky. Zde jsou z elektrotechnických výrobků zařazeny, vedle kabelů, právě zásuvky a vidlice pro domovní použití.

Hlavním důvodem uvedené odlišnosti je existence mnoha systémů na připojení vidlice do zásuvky, což je dáno odlišným historickým vývojem normalizace v jednotlivých zeměpisných oblastech. Národní normy na tvary zásuvek a vidlic jsou tedy rozdílné a jako takové nejsou harmonizované, což je hlavní znak posuzování shody dle NV 17/200 Sb. V každé zemi je přístup k zásuvkám lehce odlišný a v České republice došlo k začlenění těchto výrobků do NV 163/2002 Sb. Postup ověření shody je zde definován v § 7. Výrobce nebo dovozce zajistí u autorizované osoby provedení počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku. Dále zajistí potřebnou technickou dokumentaci a zavede systém řízení výroby nebo kontroly výrobků při dovozu, aby výrobky splňovaly požadavky stanovené normami. Autorizovaná osoba provede počáteční zkoušky a posoudí, zda výrobek odpovídá určeným normám. O výsledku zkoušek a jejich posouzení vystaví protokol s uvedením doby platnosti.

Při zkouškách se využívají stanovené normy, kterými jsou v našem případě ČSN IEC 60884-1:2003 (Vidlice a zásuvky pro domovní a podobná použití – Část 1: Všeobecné požadavky) a dále ČSN 35 4516:2007 (Domovní zásuvky – Dvojpólové zásuvky a vidlice AC 2,5 A 250 V a AC 16 A 250 V). V normách jsou zahrnuty základní zkoušky, které mají ověřit bezpečnost výrobku. Z nich lze uvést například:

– kontrola značení,

– kontrola rozměrů,

– ověření ochrany před úrazem elektrickým proudem,

– zkoušky připojovacích svorek,

– ověření konstrukce zásuvek a vidlic,

– kontrola izolačního odporu a elektrické pevnosti,

– zkouška oteplení,

– ověření mechanické pevnosti,

– zkouška odolnosti proti teplu,

– ověření povrchových cest a vzdušných vzdáleností,

– zkouška odolnosti izolačních materiálů proti nadměrnému teplu a hoření.

Česká norma na základní bezpečnost zásuvek a vidlic je verzí mezinárodní IEC 60884-1:2002 a postupují dle ní všechny subjekty, které se zkouškami diskutované skupiny výrobků zabývají. Normou určenou je zde však také výše uvedená ČSN 35 4516:2007 a bez splnění jejích požadavků nelze vydat prohlášení o shodě a výrobek prodávat. V normě je definována řada kalibrů pro kontrolu rozměrů a vzhledem k náročnosti jejich obstarání, tyto kalibry zahraniční zkušebny zpravidla nemají. Řádné ověření shody je tedy v zahraničí téměř vyloučeno.

Zde je vhodné zmínit roli Elektrotechnického zkušebního ústavu, který je autorizovanou osobou pro ověřování shody dle daného nařízení vlády a má samozřejmě i akreditaci na příslušné stanovené normy. Jeho služeb využívají všichni tradiční výrobci z Čech, ale i řada dovozců nebo zahraničních výrobců, kteří si jsou vědomi povinnosti splnit požadavky české legislativy. Někteří dovozci sice obhajují stanovisko, že zkoušky mají provedené v zahraničí, ale lze vážně pochybovat o ověření rozměrů s použitím kalibrů a tedy splnění požadavků ČSN 35 4516:2007. Samozřejmě i jim můžeme nabídnout naše služby, přičemž kvalifikace a tradice EZÚ je zde nezpochybnitelná a můžeme tak dopomoci k jejich pevnější pozici na trhu a splnění nutných náležitostí před uvedením výrobku na český trh.