Od roku 2009 projekt počítá s 2,3 megavatovými větrnými elektrárnami, umístěnými 10km od pobřeží Norska v Severním moři. Zkoušky na volném moři dokazují, že vítr má dostatek síly na postavení velkého množství řad větrných elektráren oproti mělkým vodám, jejichž nevýhodou je komplikovaný terén a na mnoha místech i slabý vítr.

Plán obou společností spoléhá na kombinaci osvědčených technologií tj. 165 metrů vysoké tyčové bóji zkonstruované pro naftové a olejové plošiny používané v Mexickém zálivu i jinde a standardní masově vyráběnou 2,3 megawatovou turbínu Siemens.

Předpovědi z testování chování přesného modelu na sílu větru a vln vypovídají o schopnosti turbíny skvěle se pohybovat na vlnách díky třem kotevním řetězům, díky nimž je stabilní i v přetrvávajících větrech daleko od břehů pobřeží.

StatoiHydro plánuje během dvou let cenu plovoucích turbín snížit a nashromáždit potřebná data k tomu, aby odhadla nejmenší požadované zakotvení a nejmenší možnou bóji.

Energie z těchto větrných elektráren bude ale velmi drahá s porovnáním s energií vytvořenou solárními panely, proto bude zapotřebí pro stavbu i státních dotací. Společnosti ale věří, že ekonomická situace bude k těmto elektrárnám příznivá.

Technické parametry elektrárny:

• Výkon turbíny: 2,3 MW
• Váha turbíny: 138 tum
• Výška turbíny: 65 m
• Průměr rotoru: 82,4 m
• Plovák (tyčová bóje) pod možským dnem: 100m
• Celková váha: 5300 tun
• Průměr na mořské hladině: 6 m
• Pro možské hlooubky: 120 - 700 m
• Mnořství kotvišť: 3

Zdroj: www.statoilhydro.com